* * *
T.
Suzirja kleniv. Shurxit zor’anoho lyst’a,
i stez’hku doli doshch zakvitchuje sliz’my.
Strof pavutynn’a... My u myti rozlylys’a,
Ot-ot zdijmemos’ – i u vyrij, do zymy.
Asfal’t, mov snih, t’m’anije vidblyskom osinnim,
Tak pruz’hno tyxo, movby vymerly slova...
Kashtan rozbryzkuje rydann’a klavesynni.
Dzvenyt’ kul’baba.
Spyt’ zaplakana trava.

<--nazad | dali-->